Rosa rugosa růže svraskalá

Původ: Pochází z chladných částí východního Ruska, Asie, Kamčatky a Japonska.

Vzhled: Nízký, hustý keř. Roste bujně, středně rychle až rychle. Dorůstá 1,5 m výšky. Listy jsou zpeřené, zelené, svraskalé a lesklé na lícové straně, sivě modrozelené na rubu, mají 5 - 9 lístků. Někdy na podzim zbarvují do žluta až oranžovo-červena. Větvičky jsou hustě poseté drobnými trny podobně jako chloupkatý akát. Květy středně velké (5-8 cm v průměru), jednoduché, purpurově růžové barvy, výjimečně s vyběleným středem a s množstvím sytě žlutých tyčinek, silně vonné. Kvete velmi dlouho, již od května a poté celé léto. Po odkvětu dozrávají mohutné šípky oranžově červené až šarlatové barvy.

Nároky: Běžná zahradní půda, středně těžká, nejlépe hlinitopísčitá až hlinitá živná, ale dobře poroste i v písčité půdě. Těžké, jílovité půdy vylehčíme přidáním kvalitního kompostu a písku, nemá ráda přemokření a nepropustnou, vápenatou zem. Miluje slunce. Lze ji na jaře před rašením tvarovat řezem. Keř se může rozrůstat podzemními výhony. Plně mrazuvzdorná. Odolnost proti většině růžových chorob.

Použití: Často se používá ke zpevňování svahů, na výsadba kolem silnic a dálnic a lze z ní vytvořit zajímavý živý plot. Zcela nenáročná rostlina, která se hodí jak do přírodních partií, tak velmi pěkně doplní kompozice dalších zahradních, či parkových úprav.

Šípky jsou bohaté na vitamin C. Musí se před použitím rozloupnout a oddělit střed se semeny obsahující drobné pichlavé glochidy - mikrotrny. Jí se pouze dužnina.  Dělá se z nich výborná marmeláda, sirup. Ocet z růže se dříve používal jako lék proti bolestem hlavy, listy fungují jako mírné projímadlo a růžový olej je vysoce antiseptický, dělají se z něho parfémy. Okvětní plátky a šípky se pro svou barvu a vůni používají do potpourri směsí, ale dají se i přímo jíst.