Cedrus atlantica cedr atlaský

Původ: Severní Afrika, Alžír a východ Maroka, v horských oblastech kde cedry rostou v nadmořské výšce 1350 až 2000 m ( pohoří Vysoký Atlas, Střední Atlas, Rif ). V nižších polohách obvykle ve smíšených porostech s Pinus halapensis, Pinus pinaster , Quercus ilex aj.

Vzhled: Mladší stromy jsou pravidelně kuželovité až jehlancovité, starší rostliny jsou široce kuželovité s méně pravidelným větvením. Terminál je obvykle vzpřímený nebo jen mírně nakloněný, větve mírně vystoupavé, úhel větvení kolem 45°. Jehlice jsou dlouhé 15-20 mm, s ostrou špičkou, zelené, neopadavé. Na dvou a víceletém dřevě vytváří zkrácené výhony - brachyblasty, hustě pokryté svazky jehlic, které jsou vždy delší (až 25 mm) než jehlice na jednoletých bujnějších výhonech. Šišky jsou krátce stopkaté, soudkovité až válcovité 5 až 8 cm velké. Šišky dozrávají 3. rok na jaře v dubnu a květnu, kdy se přímo na stromě rozpadají podobně jako u jedlí. Cedr roste v mládí středně bujně, roční přírůstek je 20-30 (40) cm, starší stromy rostou pomaleji. Odrůda Glauca roste obecně méně bujně než původní druh a je také více zavětvená. Stromy u nás dosahují kolem 20. roku výšky 5-6 m, v 50. letech pak 10-12 m.

Nároky: Půda běžná, mírně vlhká, s dobrou drenáží. Ideální je závětrné a teplejší stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí a zimním stínem. Cedr atlaský raší později než ostatní druhy cedrů, takže méně trpí pozdními mrazíky, jehlice může v zimě poškodit mráz pod -22°C, ve dřevě však snáší starší stromy krátkodobě pokles teploty na -26 až -28°C.

Použití: Velmi působivý strom s krásně vybarvenými jehlicemi upoutá nápadným habitem především u starších exemplářů. Proto se jedná především o solitérní rostliny do větších zahrad a parkových úprav, kde budou mít dlouhodobě dostatek prostoru.