Picea omorika De Ruyter smrk omorika - zakrslý

Původ: Druh pochází z jižní Evropy, kde byl objeven až v roce 1875 na několika malých lokalitách východně a jihovýchodně od Sarajeva. Roste výhradně na vápencích ve výškách 800 až 1600 m n.m. Omorika je patrně zbytkem třetihorní evropské květeny, který se zachoval na Balkáně. V třetihorách je zdokumentován výskyt např. v oblasti Krušných hor a Lüneburgu. Odrůda vznikla kolem roku 1938 v Holandsku.

Vzhled: Pomalu rostoucí odrůda smrku s nepravidelně pyramidální korunou, větve jsou zkrácené a různě se kroutící, modrostivé. Mladé rostliny rostou zpočátku keřovitě, hlavní terminál vytváří 4-6. rok. Jehlice jsou 8-18 mm dlouhé, ploché, lesklé, sivomodré na rubu dva bílé pruhy. Plodí jen omezeně. Roční přírůstek je 5-8 cm, rostlina dosahuje ve 20. roku výšky 1-2 m a šířky 0,8-1,2 m.

Nároky: Půda běžná, propustná, neutrální až zásaditá, vlhčí. Vyžaduje dostatek slunce, nikoli však vysychavý úpal. Nejkrásnější rostliny najdeme na stanovištích s vlhčím mikroklimatem s plným osluněním. Místa se silným úpalem a suchým vzduchem snižují vitalitu a hustotu rostlin. Plně mrazuvzdorný smrk, tolerantní k prašnému městskému prostředí.

Použití: Odrůda smrku vhodná pro solitérní i skupinovou výsadbu do malých i větších zahrad a parkových úprav. Vhodná také pro vřesoviště, skalky a větší nádoby.