Picea orientalis Aureospicata (syn. Aurea) smrk východní

Původ: Smrk pocházející z Malé Asie a západních oblastí Kavkazu, kde roste v horských oblastech v nadmořských výškách 1350 - 2100 m. Tvoří čisté porosty nebo smíšené s Abies nordmaniana a dalšími listnáči. Proti jedli je méně náročný na vlhkost a tak snese i sušší a kamenitá stanoviště. Odrůda vznikla před rokem 1873 (Smith P.)

Vzhled: Středně až bujně rostoucí smrk, s jehlancovitou korunou, boční větve jsou vystoupavé, u starších stromů rozkladité až převisající. Jehlice krátké, hustě pokrývající větévky, tuhé, jen 6-10 mm dlouhé, tmavě zelené a lesklé s plochou oblou špičkou. Odrůda je nápadná žlutým vybarvením mladých výhonů při jarním rašení. Barva přechází do zelené během června. Šišky jsou drobné válcovité, 5-9 cm dlouhé a jen 2-2,5 cm široké, na jaře fialově červené. Roční přírůstek je 15-25 cm, strom dosahuje ve 20. roku výšky 3-4 m a šířky 1,2-1,8 m. Stromy kolem 50. roku dorůstají výšky 8-10 m.

Nároky: Půda běžná, hlinitá nebo písčito-hlinitá, propustná ne příliš zásaditá, vlhčí. Vyžaduje dostatek slunce, nikoli však vysychavý úpal. Nejkrásnější rostliny najdeme na stanovištích s vlhčím mikroklimatem s plným osluněním. Silným úpal a suchý vzduch může způsobit popálení mladých výhonů.

Použití: Pravidelně rostoucí smrk s krásným jarním vybarvením, nejčastěji je vysazován solitérně, popřípadě v rozvolněných skupinách ve větších zahradních a parkových úpravách.